Jak reaguješ na nečekaná překvapení?

Jak reaguješ na nečekaná překvapení?

Aneb EFT Probuzené mámy na pódium v Sonu.

Seděla jsem v publiku a užívala si přednášku Lucie Harnošové na Alchymii na živo.

Pohodička, klídeček. Sundané boty.

V tom zazněla z pódia věta - A teď pozvu na pódium ženu, která to ještě netuší.

Můj systém už věděl to, co má hlava ještě nechtěla přijmout. Projelo mi to jako blesk celým tělem a já se okamžitě začala obouvat.

Stát na pódium vedle Lucky, mluvit do mikrofonu a užívat si nádherné atmosféry tolika úžasných, vědomých žen v růstu, bylo BOŽÍ.

   Popravdě chvilku jsem si myslela, že to se mnou sekne ( nebo, že sebou seknu já, na těch schodech ), přesto to byl jeden z těch okamžiků na které se nezapomíná. 

Když jsem rozdýchala překvapení a díky Lucce, která mi poskytla pár minut na vstřebávání, než mi dala mikrofon do ruky, dovolila jsem se podívat mezi publikum.

Co jsem viděla?

Krásu. Sílu. Lásku. 

Síla sesterství byla téměř hmatatelná. 

Cítila jsem podporu. 

Bylo úžasné vidět tolik nádhery na jednom místě.

Přejela jsem vás očima všechny a to mě tak moc dojalo. 

Zároveň i uklidnilo a já byla schopna mluvit na téma, které světu nesu. Jak bořit limity. Zbavovat se strachu. Pokračovat, navzdory všem překážkám. Dovolit si být sama sebou.

Slova se skládaly ve věty zcela přirozeně. Přišla jsem si jako u kávičky s kamarádkou ( kterých tam ten den bylo shodou okolností asi tak šest set).

Když něco žiješ, když to miluješ, jsi vždy připravená o tom mluvit.

Ano bylo to pro mě obrovské vystoupení z komfortní zóny, ale byl to i okamžik mého turbulentního růstu.

Co jsem z podia viděla?

Každá jedna z vás co tam ten den seděla, byla plná lásky.

Originální, jedinečná, svá.

Každá jiná a přitom všechny tak stejné. 

Všechny v lásce spojené.

Děkuji za to že jsi a stále prosím buď.

Sama sebou.

Světlem, láskou. Majákem.

V absolutním dojetí Věra